Na tropické olomoucké dráze vybojovala naše skupina stříbro na MČR zásluhou Mii, 3 finále a 1 osobák.
Mistrovství ČR dorostu a juniorů probíhalo o víkendu 27-28.6.2026 v Olomouci. Celý víkend již od pátečního rozcvičování provázelo tropické vedro a při závodech samotných potom pro Olomouc tak typický proťák.
V sobotním programu si velmi srdnatě vedla Mia Plačková, která nastupovala coby druhá dorostenka letošních průběžných tabulek. Nicméně lehčí zdravotní omezení mohlo znamenat cokoliv, a tak jsme k závodu přistoupili s maximální možnou měrou zodpovědnosti a to i v proběhu samotného rozcvičování. V rozběhu Mia jednoznačně potvrdila roli favoritky na postup a ve finále se prezentovala velmi uvolněným projevem, kterým až do cca 70 metrů "valila" na suverénním durhém místě.
To nakonec uhájila v kvalitním čase 11,84 s, ale v nejtěsnějším souboji, který rozhodla cílová kamera až na tisícinky. Za stříbrnou medaili jsme byli pochopitelně velmi rádi, ale daleko více spokojení jsme odcházeli s vědomím, že Mia zůstala zdravá.
Po týdenním kontinuálním omezení v trénincích z důvodu nachlazení startovala v sobotním progrmau také Martina Ježková, kterou v sobotu čekal závod na 100 m překážek mezi juniorkami. Zde se papíprové předpoklady rýsovaly k tomu, že bychom měli mít možnost atakovat otevření finálových bran. Projevem byla Marťa na prvních dvou překážkách pomalejší, opatrnější, možná méně jiskrnější a to ji pravděpodobně stálo kýžený postup, neboť nakoec skončila časem 14,61 s na 10. místě nedaleko finále. Martě to bylo moc líto, ale sport je sport a po týdenním výpadku to asi v danou chvíli nemělo být lepší.
Marťa si následně vyzkoušela ještě větrnnou loterii na hladkých 100 metrů a zde zazávodila na solidní úrovni v čase 12,69 s, což s proťákem -2,5 m/s bereme. Celkově to zde znamenalo 18. příčku a Marťa tak šla na kutě s vědomím, že se na nedělním dvoukile popere o vytoužené finále.
Mezi rozběhy na 100 metrů jsme měli zastoupení také v kategorii dorostenců, kam se na úplně poslední chvíli podařilo proniknout do startovního pole Šimonu Kratochvílovi, který sebral "vhozenou rukavici" a po informaci technického delegáta v páteční podvečer, nasedl v sopbotu ráno na vlak a dorazil do Olomouce. Jeho první mistřrovský závod dopadl z mého pohledu dobře, i když silný protivítr zhatil šance na osobní rekord, myslím, že čas 11,59 s (-1,9 m/s) rozhodně nebyl zklamáním. Stejně jako i umístění na 22. příčce z 24 členného startovního pole. Projevem se mi Šimonův závod hodně líbil a byl z něj cítit zdravý mladický ničím nespoutaný "drive".
V horkém sobotním odpoledni jsme měli v barvách naší skupiny překážkáře Marka Převrátila, který se na toto MČR probojoval na 400 m překážek. U Máry jsme si nachystali opravdu promyšlený plán, na kterém jsme pracovali v průlběhu celého týdne. V den D jsem měl zmarka velikou radost. Opravdu si vzal všechna moje slova a doporučení hodně do hlavy a bylo vidět, že sám sobě věnuje maximální úsilí. Konečně! Podařilo se mu věnovat se jen sobě a nenechal se rozptýlit nikým ze soupeřů, kamarádů ani rodiny. V průběhu závodu si marek ve svém rozběhu poradil se všemi mezerami a předvedl doposud dvůj nejlepší závod, který zakončil novým osobákem
55,58 s. S tímto časem se umístil na celkovém 11. místě a krom těchto pozitiv mě navíc velmi potěšil tím, že si sám svého času i toho, jak dokázal své tělo i mysl na závod připravit, váží a oceňuje. Pro mě jako trenéra největší odměna.
Časový program sobotního dne byl opravdu velmi dlouhý a na úplný závěr až v půl deváté večer se na svůj start postavil také Adam pernica, který v bravách AC Čáslavi představil na posledním úseku jejich štafety na 4x100 metrů. klukům z Čásalvi jsem během rozcvičování trošičku pomohl, aby nabyli dostatečbým sebevědomím a při závodě se mi jejich projev na všech předávkách velmi líbil. Na Adama předával Václav Apltauer a samotná předávka, kdy Adam kolík nemilosrdně Vaškovi při předávce ukradl, je katapultovala do čela druhého rozběhu, který následně kluci z Čáslavi vyhráli v čase 43,38 s. V celkovém pořadí se tak toto kvarteto umístilo na výborném 4. místě.
Nedělni program olomouckého gigantu byly z našeho pohledu pouze o dvoustovkách. Počasí se přes noc neumodřilo ba naopak. Panovalo ještě větší vedro a také vítr vanul o větší síle do obličejů všech sprinterů o cca další 2 metry za vteřinu více než v sobotu. V rozbězích juniorek měla obtrovskou radost Marťa Ježková, které se poprvé v kariéře povedlo postoupit do finále mistrovského závodu časem 25,39 s jen 2 desetiny od osobáku. Že to bude právě na dvoustovce, jsme dopředu netušili, ale radost jsme z toho měli opravdu velikou. Finále ovlivnil proťák -2,6 m/s a i čas zprvní dráhy 26,18 a tomu odpovídal. Každopádně 8. místo z fináler MČR Martě už nikdo nevezme!
Adam Pernica si v rozbězích juniorů musel po svém výkonu z rozběhu 22,19 s počkat na malé Q na postup do finále. I emu se nakonec povedlo do finále kvalifikovat, a tak měla naše tréninková skupina zastoupení ve finále juniorek i juniorů .I toho si moc cením! Finále bylo pro Adama těžkou písemkou, neboť jej doprovodil proťák -3,1 m/s, což v součtu všech faktorů včetně druhé dráhy znamenalo v cíli čas 22,28 s a celkové 7. místo. Přesto jsem byl s projevem spokojený a bereme vše s respektem zejména ke zdraví, neboť jsme dokázali vcelý šampionát přežít u všech členů naší skupiny bez zranění či nějakého zdravotního problému v úmorném horku.
