Na Czech Indoor gala znovu posunula osobák Janča Šafránková a Mia Plačková 2 setiny za oddílovým rekordem.
V úterý 3.2.2026 se v Ostravě uskutečnil zlatý mítink světové halové tour tradiční Czech Indoor Gala. V národním předprogramu se prezentovala i naše tréninková skupina a nutno podotknout, že tento závlod s oblibou historicky absolvujeme, neboť pro nás jde o jednu z mála příležitostí v krátké halové sezóně, kdy si můžeme v Ostravě zazávodit a alespoň trochu se připravit na nastávající halová Mistrovství ČR.
V Ostravě se výborně prezentovala Jana Šafránková, která si v závodě na 60 metrů zaběhla a posunula opět osobák. Její start z bloků a styl, kterým vyrazila kupředu, byl famózní.
Opravdu se mi to moc líbilo. Udržený náklon, dravý, ekefektnivní posun vpřed. V tomto parametru se Jana stabilizovala a nese to své ovoce. Díky datům, které výsledkový servis nabízí, Jana jetě na metě 50 metrů vedla celý závod, ale nakonec na cílové šachovnici prohrála ve velmi těsném souboji s Terezou Lamačovou.
Krátkou chvíli po závodě byla Janča zklamaná, že to nebylo ještě lepší. Nicméně za mě to bylo maximum možného v tento den. Věřím, že má Janča ještě na další posun tohto výkonu, ale misi Ostrava beru jako jednoznačně naplněnou.
Ve stejném závodě byla Janče soupeřkou Mia Plačková, u které jsem vlastně poprvé v této sezóně viděl nádherný odjezd z kotníku a hned bylo jasné, že z toho bude super čas. Nemýlil jsem se, protože Mia zaběhla na setinu stejný výkon jako Jana tedy 7,57 s, což je jen dvě setiny od jejího loňského osobního rekordu, a tak jsme rozhodně neměli důvod hodnotit cokoliv negativně. Jediným momentem, který ale Mia cítil ansprosot shodně jako já, byl její relativně předčasný náklon do finiše, kterým si možná ubrala nějakou tu setinku dolů. I to ale je proces učení a jak víme: "Z chyb se člověk učí.". Takže víme, co udělat pro příště ještě lépe.
Aneta Bedrnová vypadal v rozcvičení velmi dobře a v samotném závodě byl její výběh z bloků doslova raketový. Bohužel startovní zařízení naměřilo Anetě startovní reakci pod povolenou hranicí a tolerancí 0,1 s - konkrétně to bylo 0,98 s. Rozhodčí poměrně dlouho zvažovali, jak se k tomuto postaví a nebyli si příliš jistí. Nakonec ale Anetě ukázali červenou kartu a ze závodu ji vyloučili. Bylo to tvrdé, Anet to oplakala, ale za mě i v tomto případě byla ostravská mise naplněna. Sice špatná zkušenost, ale zkušenost! Každopádně pro mě jako trenéra bylo důležité vidět, že je Anet dobře nachystaná a výběh z bloků a moje oko mě v tom jednoznačně ubezpečili.
Mezi chlapci jsme měli rovněž trojí zastoupení. Jirka Synek si po nedělní dvoustovce opět zopakoval start na šedesátce. V rozcvičení sme si naplánovali udělat jednu malinkou změnu, abychom podpořili dynamiku v samtoném výběhu, kde spatřuji aktuálně největší rezervy oproti našim soupeřům. V konečné fázi rozcvičení již na závodní péloše a těsně před samotným závodem si Jirtka vyzkoušel start a ten jsem jednoznačně vnímal jako "ten pravý".
Bohužel v závodě to bylo všechno naprosto obráceně a mě bylo od prvního momentu jasné, že s výkonem nebudeme příliš spokojeni. Čas 7,05 s není průšvih, ale v letošní halové sezóně se v tomto ohledu pohybujeme stále na stejných číslech. Pozitivně ale beru to, že Jirka takzvaně nesekl tretrama o zem a odešel s hlavou vzpřímenou. Prostě i to je součást sportu, unést břímě období, kdy není vše jen růžové.
Adam Pernica běžel závod na 60 m vedle Jirky a vytáhl se vedle něj ke svému druhému nejlepšímu výkonu na této trati (7,06 s). Projevem se mi jeho výkon líbil zejména v první polovině trati, kde disponuje příjemně švihovým pohybem doplněným ale efektivně výbušně-siilovým charakterem. V tom má Adam své přednosti.
Musíme ale ještě zapracovat (a to dlouhodobě) na uvolněnosti v projevu ve švihové části závodu, aby byl schopen kvalitně využít nabranou rychlost z první části závodu. Adam následně ještě startoval v závodě na 20 metrů, kde měl původně běžet ve druhé dráze. Nakonec z toho ale byla třetí dráha, za což jsem byli pochopitelně rádi.
Adamův výkon byl faktorem vnitřní nevýhodné dráhy jistě ovlivněn, ale do Ostravy jsme v tomto případě na dvoustovku jeli hlavně kvůli závodu samotnému s vědomím, že výkon bude drahou ovlivěn. I proto beru čas 22,21 s jako kvalitní ukazatel dobré trénovanosti a připravenosti v letošní sezóně.
Třetím do party mezi chlapci byl Lukáš Soukal. V tomto případě jsme hráli tzv. vabank, neboť lukyn zde nastupoval ke svému vůbec prvnímu závodu po podzimním vážném zranění kotníku. Ačkoliv tréninky i samotné rzocvičení v Ostravě vypadalo dobře, v závodě se nedokázal jaksi "odbrzdit" a oba jsme po závodě shodně vyhodnotili, že to vypadalo spíše jako tréninkový úsek, než-li závod. Prostěš tomu chyběla vyběhanost, jiskra, náboj, uvolněná hlava atd. Jedno velké vítězství ale vnímám v tom, že s tím Lukáš dokázal obstovjně vybalancovat a bez emocí a s racionálně nastaveným uvažováním vyhodnotit, že letoěšní halovou sezónu prostě vynecháme a své síly napneme směrem k přípravě na letní část roku. Aktuálním úkolem pak bude alespoň částečné dohnání "restů" z podzimní pířpravy a plynulý přechod do aeorbní fáze přípravy.
