Lukáš si na extralize srovnal hlavu a znovu bojoval o limit na ME.
Druhé kolo extraligy proběhlo v Praze na Julisce v neděli 9.6.2025 a Lukáš Soukal zde opět v barvách Hradce Králové nastoupil k závodu na 400 m (47,83 s). Tentokrát závod rozběhl pomaleji a v cílové rovince sice mohutně finišoval. Nicméně pomalejší rozjezd ho připravil o ambice na překonání osobního rekordu. Holt, z chyb se člověk učí a nás to v tuto chvíli právě čeká. Po závodě jsme si celou situaci rozebrali a bylo evidentní, že se Lukyn vlastně tak trochu rozhodil sám sebe, když během rozcvičování přišla průtrž, během níž vypadl ze svého "harmonogramu". Ale i to k závodům a sportu patří a doufám, že si tuhle nepříjemnou zkušenost Lukyn zapamatuje a bude z ní do budoucna těžit.
V průběhu závodu, kdy Lukyn startoval ve třetí dráze a viděl na své soupeře, to na prvních 150 metrech vypadalo velmi nadějně, neboť závod rozběhl v kontaktu se soupeřem ve 4. dráze. Poté se ale jakoby tohoto tempa zalekl a na dvoustovce po zvolnění probíhal za 23,2 s. I když v závěru trati docela sympaticky zatahoval a na 300 metrech byl v čase 34,6 s, bylo již jasné, že tentokrát to na osobák neklapne. V cíli nakonec Lukáš probíhal za 47,83 s, což je sice jeho 3. nejlepší výkon, ale současně jsme pomýšleli na čas relativně hluboko pod hranicí PB.
Když jsme si závod rozebírali, Lukáš to dovedl vcelku sebekriticky zhodnotit a to vnímám jako hodně důležitý moment. Poté se dokázal celkem rychle otřepat a v hlavě nastavit, že nás tento den čeká ještě jeden důležitý start a to s reprezentační štafetou 4x100 m U23.
foto: Ivana Roháčková
Zde Lukáš odběhl velmi rychlý úsek, kde na předávce na Jindru Stibrala předvedl, že tato sestava ve složení Antonín Pařízek , Lukáš Soukal, Jindřich Stibral a Tomáš Lisák rozhodně může pomýšlet na pokoření limitu pro Mistrovství Evropy U23.
Právě na této předávce jsme při minulém startu na Memoriálu J. Odložila závod nedokončili a když mi kluci hned po závodě přišli tehdy říct, že se za mnou sjedou v týdnu do Kolína, aby si náběhy potrénovali, ani na chvíli jsem neváhal. Signál to byl naprosto jasný: "Jdeme do toho opravdu naplno!". Je evidentní, že jim to prospělo a zejména opět získali sebedůvěru.
Ještě na třetí předávce totiž kluci celý závod vedli se zhruba 2-3 metry náskok na juniory, kteří následně zaběhli 40,20 s. Muži do 22 let předvedli výkon 40,21 s, což je jejich letošní nejlepší výkon a věřím, že až se sejdou všichni 4 borci ve stejný den a na stejném místě v plné formě, bude z toho čas pod hranicí 40 vteřin. Jsem rád, že kluci ale nevnímají své výkony jen jako jedno číslo. Po závodě mě opravdu potěšilo, když jsem od nich slyšel, že si svého výkonu váží, protože se dokázali zlepšit od minula, že si váží toho, že do toho jdou všichni naplno a táhnou za jeden provaz. Pro mě jako trenéra jsou tyto signály výstupem, který mě utvrzuje v tom, že v rámci přípravy štafet utváříme i dobrý charakter závodníků.